Stránky

pátek 5. července 2013

Delirium od Lauren Oliver - RECENZE

Autorka: Lauren Oliver
Počet stran: 352
Nakladatelství: COOBOO
Česká anotace:
Dříve si lidé mysleli, že je láska dobrá věc. To bylo předtím, než na ni vědci objevili lék. Lidé nechápali, že když vám jednou láska oblaží mysl a rozproudí krev, není úniku. Teď je všechno jinak, vědci ji dovedou vymýtit a vláda požaduje, aby se všichni občané v den svých osmnáctých narozenin podrobili speciálnímu lékařskému zákroku, díky němuž by měli být vůči lásce imunní. Lena Halowayová se na ten den vždy těšila. Život bez lásky přece znamená život bez bolesti, bezpečný a předvídatelný. A šťastný. Schází devadesát pět dní, jenže Leně se stane něco nemyslitelného: Zamiluje se.


 Knižní trailer:


!OBSAHUJE SPOILERY!

Slovo úvodem

Jakmile se kniha objevila mezi novinkami v knihovně, hned jsem si ji půjčila. Těšila jsem se na napínavý a zajímavý příběh, ale začátek mě neoslovil. Nějakých prvních sto stran jsem se nudila tak, že jsem pomalu u knihy usínala. Ale potom se hlavní hrdinka začala potýkat s většími problémy a děj se stal lepším.


Postavy  

Hlavních postav máme hned dvě. Ale důležitější je Magdalena Haloway. A jak je to v příbězích zvykem, právě kolem ní se točí celý děj.  Je to celkem obyčejná, ničím nevýjimečná dívka, která ve svých šesti letech ztratila matku, svého jediného rodiče, neboť táta zemřel dávno před tím. Její máma kvůli lásce k tátovi odešla vlastní rukou do onoho světa, pří čemž na tomto nechala dvě dcery. Leně a její sestře se každý vysmíval a všemožně vyhýbal, protože láska je v tomto světě nemoc. A jako pro každou nemoc se i na lásku vynalezlo očkování, které musí povinně dostat každý občan ve věku osmnácti let. Lena si život bez lásky přestavuje jako bezpečný, tak jak jí to vykládají a cpou do hlavy na každém kroku, na svou léčbu se strašně těší a dokonce si počítá dny do svých osmnáctých narozenin - zbývá devadesát pět dní. Vyléčení lidé necítí lásku a nejsou schopni soucitu, žijí "černobílý" život plný každodenní rutiny, i když bych spíše zvolila následující formulaci: pomalu umírají, protože, co je to za svět bez lásky? Na Leninu matku očkování nepůsobí, i když jim prošla tři krát, sestra se těsně před léčbou také zamilovala, ovšem na ni léčba zafungovala, Lena se musí poučit z cizích chyb a dát si jeden důležitý úkol - nezamilovat se.
Nyní žije s tetou a strýcem a se svými sestřenkami, mladší za svůj život nevyslovila ani hlásku a starší je celkem otravné, malé děcko. 
Lenu jsem od začátku neměla moc v oblibě, byla taková obyčejná holčička, která se snaží dělat vše, co se jí řekne a nedumá nad tím, je - li to vůbec správné. 
Daleko raději mám paličatou a odvážnou Hanu, která pochází z bohatější a vychovanější rodiny, ale přesto porušuje pitomá pravidla toho pitomého světa. Docela mi zklamala, když nepřijala jednu velmi lákavou nabídku, kdy jsem čekala, že bude souhlasit.
Pro mě úplně nejlepší postavou je Alex, zaručuji Vám, že si ho oblíbíte hned. Je vyléčený, což si aspoň Lena myslí, než zjistí, že je jizva nad jeho pravým uchem, která mu měla zůstat po zákroku, falešná. Alex patří k hrstce Nežádoucích, kteří žijí ve městě pod falešným jménem, ale srdcem patří do Divočiny. Vede obyčejný život, než si oblíbí Lenu, což je ale pochopitelně zakázané. Láska se zde šíří polibky, objetím a doteky a tak se nakazí i Lena.




Průběh děje

Prvních sto stran jsem strávila tím polospánkem, kdy jsem vnímala, co se děje, ale v hlavě mi to nezůstalo ani na vteřinu, ale děj se rozvíjel, z vystrašené Leny se pomalu ale jistě stávala nebojácná a odhodlaná rebelka. Za což dávám autorce palec nahoru. Alex se mi líbil už od začátku. Ten bezejmenný kluk, který si dovolil mrknout na Lenu, mi nedával šanci na něj pořád nemyslet. Neustále jsem se při čtení ptala: Budou spolu? Nebo ne? A vše rozhodl jejich první polibek. 
Lena si u sebe všímá prvních příznaků amore deliria nervosa (lásky) - neschopnost se soustředit, pocení rukou, nechuť k jídlu, podivné šimrání v břiše, ... ale nebojí se následků, s Alexem se totiž bojí málo věcí.





Miluji Tě, pamatuj. To mi nemohou vzít.

Prostředí  a obyvatelé

Dnešní Amerika je rozdělena na dvě části - Divočinu a města. Ve městech žijí lidé všech ras a etnických skupin, ovšem jedno mají společné - zákaz milovat a být milován. Za elektrickým plotem se nacházejí lidé, kteří všemožně kašlou na zákaz lásky, říká se jím Nežádoucí a prostředí, kde žijí se nedělí na provincie nebo města, nazývá se  jednoduše Divočina. Nežádoucí to vůbec nemají jednoduché, vyléčení se jich snaží zbavit mnohočetnými bombardováními, ale bezúspěšně. Lidé ve městech si zároveň nedokážou připustit, že Nežádoucí a Divočina existují, za plotem je prostě otevřené prostranství, kde žije jedině zvěř.
Díky mnohočetným pasážím věnovaným popisu Portlandu (město, kde se děj odehrává) jsem si dokázala prostředí představit úplně dokonale. Moc se neliší od dnešních měst, jsou zde chudší i bohatší, ale obě dvě vrstvy společenstva podstupují pravidelně kontrolu, kdy po ulicích chodí hlídky a všímají se každé drobnosti v chování spárovaných lidí.
Každý občan před léčbou projde evaluací, kde se ho ptají na různé otázky a díky odpovědím zjistí, kolik bodů nasbíral, po té najdou člověka s podobnými výsledky a po léčbě chtě nechtě s ním bude muset ten/ta dotyčný/á  žít.


Pocity a dojmy

Už sem se výše zmiňovala, že nejraději bych nějakých prvních 50-70 stránek vynechala, ale přesto jsem ráda, že jsem přečetla každé slovo každého odstavce, protože vše je důležité. Nejvíc mě dojal a rozzlobil konec, na rozdíl od celé knihy byl naprosto nepředvídatelný a ohromující.




Hodnocení

Shrnutě se mi kniha líbila na:
 




Protože první část hodnotím 1 hvězdičkou a druhá si paradoxně zaslouží 5 a průměr je celkové hodnocení.
Obálka je originální, ale to neznamená, že je pro mě nádherná. Mám daleko raději ty obyčejné, ze kterých jde o hodně víc emocí, což tohle jsou jenom tyrkysové desky s nadpisem, ale právě ta tyrkysová si vyslouží následující hodnocení:








ZDE! si můžete přečíst recenzi na 2. díl Pandemonium.
 

Žádné komentáře:

Okomentovat